Kvasinkové infekce se pořád vrací?
Možná nehledáte odpověď tam, kde skutečně je..
Možná to znáte.
Konečně přijde léto. Odjedete na dovolenou, užíváte si moře, slunce, koupání a po několika měsících práce si konečně připadáte, že jste trochu vypnula. Jenže pak se objeví svědění. Pálení. Nepříjemný pocit, který většina žen pozná během pár minut.
A první myšlenka?
„No jasně… zase ty mokré plavky.“
Jenže čím déle se funkční výživě věnuji, tím častěji si říkám, že jsme z mokrých plavek udělali trochu většího strašáka, než si zaslouží.
Ano, pokud víte, že jste citlivější, převléknout se po koupání do suchého oblečení určitě dává smysl. Stejně jako nosit prodyšné spodní prádlo nebo zbytečně nedráždit intimní oblast agresivní kosmetikou.
Jenže položte si se mnou jednu jednoduchou otázku.
Proč jedna žena stráví celé odpoledne v mokrých plavkách a nic se nestane, zatímco druhá řeší svědění téměř po každé dovolené?
Právě tahle otázka mě na tom fascinuje nejvíc, protože podle mě mokré plavky často nejsou skutečnou příčinou. Jsou jen poslední kapkou. Tou poslední maličkostí, která rozhodí prostředí, které už nějakou dobu nebylo úplně v rovnováze.
A přesně tady začíná pohled funkční výživy: nehledejte jen to, co potíže spustilo, ale ptát se, proč se tělo do stejné situace vrací pořád dokola.
Já jsem si tím mimochodem prošla také
Tohle pro mě není jen téma z učebnic nebo odborných školení.
V minulosti jsem opakované mykózy řešila také.
A upřímně? Tenkrát jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, že by spolu mohly souviset:
- hormony,
- střevo,
- nebo dlouhodobý stres.
Prostě jsem měla pocit, že řeším intimní problém. Tak jsem ho vyřešila, doufala, že bude klid… a za nějakou dobu se všechno opakovalo.
Až když jsem začala řešit vlastní zdravotní stav, roztroušenou sklerózu, výraznou estrogenovou dominanci, myomy a celkovou hormonální nerovnováhu, začalo mi docházet, že lidské tělo nefunguje po jednotlivých orgánech.
Najednou do sebe začaly zapadat věci, které jsem dřív vůbec nespojovala.
Dnes už víme, že ženské hormony neovlivňují jen menstruační cyklus nebo plodnost. Podílí se také na kvalitě poševní sliznice, jejím přirozeném zvlhčení, obranyschopnosti i na udržování správného kyselého pH, které pomáhá chránit intimní prostředí.
Když se hormonální rovnováha naruší, může se změnit i prostředí, ve kterém se některým mikroorganismům daří mnohem lépe.
Neznamená to, že každá žena s hormonální nerovnováhou bude mít automaticky kvasinkové infekce. A stejně tak neznamená, že za všechno mohou hormony.
Jen si myslím, že je škoda dívat se jen na jednu část příběhu.
Když se něco vrací, většinou už to není náhoda
Tohle říkám poměrně často.
Ne proto, že bych chtěla za každou cenu hledat problém tam, kde není. Ale protože jsem se za ty roky naučila jednu věc.
Tělo s námi neustále komunikuje.
Když se jednou za několik let objeví mykóza po léčbě antibiotiky, asi bych z toho žádné velké závěry nedělala.
Pokud se ale vrací několikrát do roka, po každé dovolené, po větším stresu nebo třeba pravidelně kolem menstruace, podle mě už stojí za to se na chvíli zastavit.
Ne proto, abyste se vyděsila, ale proto, že vám tím možná tělo říká, že někde ztrácí rovnováhu. A právě tady se podle mě často dělá největší chyba. Řeší se pořád dokola jen to, jak potíže co nejrychleji potlačit.
Já si ale mnohem raději pokládám jinou otázku: "Proč se moje tělo do stejné situace pořád vrací?"
Protože právě odpověď na tuhle otázku bývá často mnohem důležitější než samotná infekce.
Proč nestačí jen potlačit příznaky
Nechci tím říct, že krém, čípky nebo lokální řešení nikdy nemají své místo. Někdy je potřeba rychle ulevit od nepříjemných příznaků a je úplně pochopitelné, že žena nechce čekat a filozofovat nad mikrobiomem, když ji to zrovna svědí, pálí a je jí nepříjemně.
Jenže pokud se za pár týdnů nebo měsíců všechno opakuje znovu, podle mě je škoda zůstat jen u toho.
Je to trochu jako když vám doma začne téct strop. Můžete vytírat vodu, dávat pod kapající místo další kýbl a říkat si, že jste to zvládla. Jenže pokud nezjistíte, odkud voda teče, budete s tím hadrem v ruce stát pořád dokola.
A podobně se dívám i na opakované kvasinkové infekce.
Nechci jen znovu a znovu „vytírat vodu“. Chci pochopit, proč se v těle vytváří prostředí, ve kterém se potíže vrací.
Právě proto mi u opakovaných mykóz nedává smysl řešit pouze intimní oblast. Může být důležitá, ano, ale často není jediná.
Proč se kvasinky mohou přemnožovat
Na tuhle otázku bych nejraději odpověděla jednou větou, protože by to bylo krásně jednoduché, jenže lidské tělo takhle nefunguje.
V praxi málokdy vidím jednu jedinou příčinu. Mnohem častěji se skládá několik věcí dohromady.
- Někdy hrají roli antibiotika, která mohla narušit mikrobiom.
- Někdy dlouhodobý stres,
- málo spánku
Tělo, které jede měsíce v režimu přežívání. U někoho se přidávají hormonální výkyvy, histaminová intolerance, opakované trávicí potíže, chutě na sladké nebo pocit, že trávení dlouhodobě nefunguje tak, jak by mělo.
A někdy žena řekne větu, kterou slýchám opravdu často:
„Ale já jím zdravě.“,
A já tomu věřím!
Jenže „zdravě“ nemusí vždycky znamenat vhodně pro konkrétní tělo v konkrétní situaci. Někdo může jíst hodně ovoce, fermentovaných potravin, ořechů, zdravých dezertů nebo bezlepkových výrobků a přesto to v dané fázi nemusí být to, co mu pomáhá.
Tohle není obvinění. Spíš pozvání podívat se na věci trochu jinak.
Právě proto nemám ráda univerzální rady typu: „Vyřaďte cukr a bude po problému.“
Ano, u některých žen může omezení cukru a rychlých sacharidů dávat smysl. Ale kdyby to celé bylo jen o cukru, bylo by to vlastně jednoduché. A ono často není.
Tělo nefunguje po jednotlivých šuplících
Tohle je za mě jedna z nejdůležitějších myšlenek celého článku.
Nemáme zvlášť střevo, zvlášť hormony, zvlášť imunitu a zvlášť intimní mikrobiom. Tělo funguje jako jeden propojený systém a všechno spolu souvisí mnohem víc, než si často uvědomujeme.
Proto se u ženy, která řeší opakované kvasinkové infekce, neptám jen na samotnou mykózu.
- Zajímá mě, jak funguje trávení.
- Jestli se objevuje nadýmání.
- Jak často byla antibiotika.
- Jestli se přidává histamin, ekzém nebo únava.
- Jak spí.
- Jak zvládá stres.
- Jak vypadá jídelníček.
- A také jestli se potíže vrací v určité části cyklu.
Protože právě v těchto odpovědích se často začne skládat celý příběh.
A někdy se ukáže, že intimní potíže nejsou izolovaný problém, ale spíš signál, že tělo dlouhodobě ztrácí stabilitu v několika oblastech najednou.
Co má s tím vším společného střevo?
Možná si teď říkáte: proč pořád mluvím o střevě, když řešíme intimní potíže?
A chápu to.
Na první pohled to může působit zvláštně. Jenže právě střevní mikrobiom je jedním z nejdůležitějších míst, kde se potkává trávení, imunita, vstřebávání živin, zánětlivá zátěž i stav sliznic. Neříkám tím, že každá žena s kvasinkovou infekcí má problém ve střevě. Tak jednoduché to opravdu není.
Ale pokud se potíže vrací opakovaně a zároveň se přidává:
- nadýmání,
- nepravidelná stolice,
- histaminová intolerance,
- ekzém,
- chutě na sladké nebo pocit, že trávení už dlouho není úplně v pořádku, podle mě stojí za to podívat se i tímto směrem.
Střevo nemusí být celý problém, ale často může být jedním z důležitých dílků. A někdy právě tenhle dílek chybí ve chvíli, kdy žena řeší pořád dokola jen lokální přípravky, ale nikdo se jí nezeptá, jak vlastně funguje její trávení, imunita, stres nebo cyklus.
Když se něco vrací opakovaně, většinou se vyplatí nehledat jen další rychlé řešení, ale začít skládat souvislosti.
Kdy podle mě dává smysl něco vyšetřit
Občas se mě ženy ptají, jestli má vůbec cenu dělat nějaké testy, nebo jestli nemají prostě zkusit další probiotika, další krém, další čípky a doufat, že tentokrát už to konečně vyjde.
Úplně to chápu, protože když se člověk necítí dobře, chce hlavně úlevu. Nechce strávit další měsíce hledáním, zkoušením a čekáním. Jenže pokud se potíže opakují několik měsíců nebo dokonce let, podle mě už dává mnohem větší smysl přestat jen hádat a zjistit, co se vlastně děje.
Pokud se ke kvasinkovým infekcím přidávají
- dlouhodobé střevní potíže,
- nadýmání,
- nepravidelná stolice,
- chutě na sladké,
- únava nebo histaminové reakce, může být zajímavé podívat se na střevní mikrobiom.
Ne proto, že by výsledek ukázal jednu jedinou příčinu a tím bylo hotovo.
Tak to u těla skoro nikdy není.
Ale může napovědět, v jakém stavu střevní prostředí vůbec je a jestli tam nejsou souvislosti, které do celého příběhu zapadají.
Pokud je podezření přímo na kvasinkovou zátěž ve střevě, může dávat smysl také Mycobiom, tedy vyšetření zaměřené na kvasinky ve stolici. Výsledek samozřejmě není diagnóza ani odpověď na všechny otázky, ale může být jedním z dílků celé skládačky.
A pokud se potíže týkají hlavně intimní oblasti a vrací se i přes opakované řešení, může být vhodné zvážit mikrobiální rozbor poševního prostředí s aromatogramem.
Tohle mi dává smysl hlavně ve chvíli, kdy žena vlastně neví, s čím pracuje. Jestli jde opravdu o kvasinky, bakteriální nerovnováhu, změnu pH, podráždění nebo kombinaci více věcí.
Aromatogram navíc může ukázat citlivost přítomných mikroorganismů na vybrané přírodní látky. Není to návod k domácí léčbě a výsledky je vždy potřeba hodnotit v kontextu, ale může to být užitečný podklad, aby člověk pořád nezkoušel všechno metodou pokus–omyl.
Stejně tak u žen, které kromě intimních potíží opakovaně řeší i močové cesty, může dávat smysl vyšetření bakterií a kvasinek z moči včetně aromatogramu.
Na diagnostice se mi líbí jedna věc. Nepomůže nám sice vyřešit všechno, ale často nám ukáže směr a někdy právě tohle člověk potřebuje nejvíc.
Jak u opakovaných kvasinkových infekcí přemýšlím nad stravou
Když se začne mluvit o kvasinkách, většina lidí si představí přísnou dietu bez cukru, bez ovoce, bez pečiva a ideálně bez všeho, co člověku ještě dělá radost.
A to je podle mě přesně důvod, proč spousta žen po pár týdnech skončí a vrátí se zpátky tam, kde byly. Protože režim, který se nedá dlouhodobě žít, většinou dlouhodobě nefunguje.
Já se na stravu dívám trochu jinak.
Nejde mi o to vytvořit další seznam zákazů. Těch už má většina žen dost. Mnohem víc mě zajímá, jak vytvořit prostředí, ve kterém bude mít tělo šanci se postupně vracet do rovnováhy.
Pokud řeším opakované kvasinkové potíže, většinou na určitou dobu dávám smysl omezit sacharidy, hlavně sladkosti, slazené nápoje, běžné pečivo a velké porce příloh.
Ne proto, že bych si myslela, že sacharidy jsou zlo. Nejsou.
Ale u některých lidí může jejich vyšší příjem přispívat k tomu, že se potíže hůře zklidňují. A v takové chvíli mi dává smysl dát tělu na chvíli jednodušší podmínky.
Zároveň chci říct jednu důležitou věc.
Nízkosacharidové stravování nemusí být extrém.
Za nižší příjem sacharidů se často považuje i zhruba 120 až 130 gramů sacharidů denně. A to rozhodně není talíř bez života.
Dá se na tom jíst pestře, s dostatkem:
- zeleniny,
- kvalitních bílkovin,
- zdravých tuků,
- bobulového ovoce
- a podle tolerance i menšího množství škrobové zeleniny nebo pseudoobilovin.
Pro mnoho lidí to může být dlouhodobě udržitelný styl, pokud je jídelníček dobře poskládaný, výživný a člověk na něm nemá hlad, únavu ani chutě.
Já sama nižší příjem sacharidů vnímám jako styl, který může mnoha lidem sedět mnohem víc než klasický jídelníček postavený na pečivu, těstovinách a sladkostech. A když píšu, že se sacharidy mohou časem postupně navyšovat, neznamená to, že se člověk má vracet k bílému rohlíku, sladkostem a průmyslovým přílohám.
Cílem není vracet se ke starým návykům. Cílem je vrátit pestrost, energii a stabilitu.
Na talíři tak většinou ubude:
- běžné pečivo,
- sladké snídaně,
- sušenky,
- slazené nápoje a velké porce příloh.
Naopak přibude kvalitní maso, ryby, vejce, zelenina a hlavně zdravé tuky.
A právě na tuky se často zapomíná. Vidím to pořád dokola, protože člověk omezí sacharidy, ale už ničím nenahradí energii, kterou z nich dříve přijímal. Za pár dní je unavený, má hlad, chutě na sladké a celý režim vzdá.
Přitom často stačí přidat kvalitní olivový olej, avokádo, olivy, ghí nebo jiné zdravé tuky podle tolerance a tělo najednou funguje úplně jinak.
Samozřejmě to neznamená, že se mají tuky začít jíst po kilech. Pokud na ně člověk nebyl zvyklý, je lepší jejich množství navyšovat postupně. U někoho může dávat smysl podpořit i trávení, protože větší množství tuků nemusí sednout každému hned.
Zelenina ano, ale s rozumem
Další věc, kterou často vídám, je snaha nahradit všechny přílohy obrovským množstvím syrové zeleniny.
Na první pohled to zní skvěle!
Jenže pokud má člověk citlivé trávení, nadýmání nebo střevní potíže, může si tím spíš přitížit.
Proto zeleninu většinou navyšuji postupně. Ze začátku bývá často lépe snášená tepelně upravená zelenina než velké mísy syrových salátů. A teprve podle tolerance dává smysl přidávat další druhy.
Nejde o závod, kdo sní víc brokolice, jde o to, aby trávení všechno zvládlo.
A to je u kvasinkových témat podle mě strašně důležité, protože když chceme podpořit tělo, nemá smysl mu zároveň přidávat další stres jen tím, že mu najednou nasypeme na talíř něco, co neumí dobře zpracovat.
Fermentované potraviny: někdy ano, někdy raději později
Fermentované potraviny jsou jinak skvělá věc a u většiny lidí jim fandím.
Jenže pokud řešíme aktivní kvasinkové potíže, histaminovou intoleranci nebo podrážděné trávení, nemusí být úplně nejlepší nápad začít zrovna velkou porcí kysaného zelí, kombuchou a kefírem.
U některých lidí mohou fermentované potraviny zhoršovat obtíže nebo být hůře tolerované. To ale neznamená, že je zakazuji navždy.
Naopak.
Jakmile se situace postupně zklidňuje, často se dají po malých dávkách vracet zpět do jídelníčku. Jen je potřeba sledovat vlastní toleranci a nedělat z toho závod v tom, kdo sní víc fermentů.
Protože cílem není mít celý život seznam potravin, kterých se bojíte. Cílem je, aby tělo znovu zvládalo co nejpestřejší stravu.
A co doplňky stravy? Mají vůbec smysl?
Tohle je další otázka, kterou dostávám opravdu často.
„Co si mám koupit, aby se mi kvasinky už nevrátily?“ A možná vás překvapím, ale nikdy na ni neumím odpovědět jednou větou. Ne proto, že bych nechtěla, ale protože neexistuje jeden doplněk stravy, který by vyřešil všechny ženy stejně.
Každá z nás má jiný příběh. Jinak fungující trávení, jinou hormonální situaci, jinou historii antibiotik i jinou odolnost organismu. A právě proto mi mnohem větší smysl dává přemýšlet nad tím, co konkrétní tělo právě potřebuje, než hledat jednu zázračnou kapsli.
Pokud bych ale měla říct, co u opakovaných kvasinkových potíží ve funkční výživě dává smysl řešit nejčastěji, začala bych opět u střevního prostředí.
Když potřebuje podpořit střevní prostředí
Pokud se opakované mykózy vrací společně s nadýmáním, trávicími potížemi nebo po opakovaných antibiotikách, může být jedním z dílků celé skládačky také podpora střevního prostředí. Právě proto jsme vytvořili Candi Balance Complex. Ne jako přípravek, který má něco „vyléčit“, ale jako doplněk stravy, který může být součástí komplexního přístupu společně se stravou, životním stylem a případně dalšími doporučeními podle konkrétní situace.
Stejně jako celý článek bych byla opatrná i tady. Jedna kapsle sama o sobě nikdy nenahradí změny, které tělo skutečně potřebuje.
Huminové a fulvové kyseliny nejsou jen o detoxu
Když se řeknou huminové nebo fulvové kyseliny, spousta lidí si představí hlavně detoxikaci.
Jenže tím jejich využití zdaleka nekončí.
- Ve funkční výživě se o nich mluví také jako o postbiotiku, které může být součástí podpory střevního prostředí. Právě zdravé střevo je totiž jedním z míst, kde začíná správné fungování imunity i celkové obranyschopnosti organismu.
- Kromě toho se zajímáme i o jejich možnou souvislost s přirozenými detoxikačními procesy organismu a podporou jater. Ne proto, že by samy všechno vyřešily, ale protože mohou být jedním z dílků celé skládačky.
A co Saccharomyces boulardii?
Tohle je doplněk, kolem kterého panuje spousta zmatků.
Saccharomyces boulardii nejsou kvasinky, které způsobují vaginální mykózy. Jedná se o nepatogenní kvasinku, která se používá jako probiotický mikroorganismus a často bývá součástí podpory střevního mikrobiomu, například po antibiotické léčbě.
Přesto ale neplatí, že je vhodná úplně pro každého.
Například u lidí s histaminovou intolerancí bývám opatrnější. Saccharomyces boulardii totiž může tvořit některé biogenní aminy a citlivější lidé ji nemusí dobře snášet. To ale neznamená, že bude problém u každého. Jen je dobré dívat se na celý kontext a nespoléhat na to, že stejný doplněk bude fungovat všem stejně. U lidí trpící histaminovou intolerancí osobně volím probiotika bez D-laktátu.
U žen s opakovanými potížemi mi někdy dává smysl dívat se také na imunitní systém a celkovou kondici sliznic. Proto může podle situace zapadat i laktoferin nebo Immuno Boost.
Právě proto nemám ráda univerzální doporučení. To, co jednomu člověku udělá dobře, může druhému vůbec nesednout.
Co bych udělala při prvních příznacích?
Pokud bych cítila, že se o mě něco pokouší, nesáhla bych automaticky po deseti různých přípravcích najednou.
Začala bych jednoduše.
Převlékla bych se do suchého oblečení, vynechala bych na pár dní sladkosti a alkohol, dopřála tělu klid a zaměřila se na šetrnou péči o intimní oblast.
Některým ženám může být příjemná sedací koupel z měsíčku nebo řepíku, případně chladivý obklad. Pro každodenní péči bych volila co nejšetrnější netoxickou intimní kosmetiku, protože někdy může být problémem i zbytečně agresivní mytí.
Zajímavou možností může být také Intime sprej od Ballot-Flurin, který některé ženy využívají jako součást šetrné péče o intimní oblast.
V praxi se můžeme setkat i s domácími čípky z kakaového másla a spiruliny, které některé ženy používají jako podpůrnou péči. Mnohým klientkám tyto čípky zabírají moc pěkně, především když mají dlouhodobé chronické potíže.
Občas se mě ženy ptají také na bio jablečný ocet. V některých případech se používá silně naředěný v poměru přibližně 1 : 9, protože přirozené poševní prostředí je kyselé a právě jeho pH je jedním z důležitých ochranných mechanismů. Ani tady ale neplatí, že by šlo o vhodný postup pro každou ženu nebo každou situaci.
Pokud jsou potíže výrazné, dlouhodobé nebo se opakují, vždy považuji za důležitější zjistit jejich příčinu než spoléhat jen na domácí postupy.
Co bych si přála, abyste si z tohoto článku odnesli?
Jestli jste článek dočetli až sem, možná jste čekali, že vám na konci napíšu seznam potravin, které už nikdy nesmíte jíst, nebo jeden zázračný doplněk stravy, který všechno vyřeší. Jenže přesně takhle já nad zdravím nepřemýšlím.
Přála bych si, abyste si z dnešního článku odnesla hlavně jednu jedinou myšlenku. Opakované kvasinkové infekce často nejsou jen problém intimní oblasti, ale mohou být signálem, že někde jinde v těle dlouhodobě chybí rovnováha.
- Možná je to střevo.
- Možná hormony.
- Možná dlouhodobý stres.
- Možná několik věcí najednou.
- A možná od každého trochu.
Proto už dnes nehledám jednu univerzální příčinu ani jedno univerzální řešení. Mnohem raději skládám celý příběh.
Dívám se na trávení, jídelníček, mikrobiom, hormony, spánek, životní styl i to, jak se člověk cítí. Protože právě tam často nacházím souvislosti, které by mě při pohledu jen na samotnou mykózu vůbec nenapadly.
A možná právě proto mě funkční výživa tolik baví. Neproto, že by měla odpověď na všechno, ale protože mě naučila přestat se ptát jen „co mám udělat?“ a místo toho se ptát „proč se to děje právě mně?“
A podle mě je právě tahle otázka často tím prvním krokem ke skutečné změně.
S úctou
Stefani 🙂
Může za opakované kvasinkové infekce jen cukr?
Musím při kvasinkách úplně vyřadit ovoce?
Může mít vliv hormonální nerovnováha?
Kdy už bych zvážila vyšetření?
Mohou pomoci doplňky stravy?
Znamená kvasinková infekce vždy přemnoženou kandidu ve střevě?
Důležité upozornění
Informace uvedené v tomto článku slouží ke vzdělávacím účelům a nenahrazují lékařské vyšetření ani individuální zdravotní péči. Pokud jsou vaše potíže dlouhodobé, opakují se nebo se zhoršují, je vhodné obrátit se na lékaře nebo jiného kvalifikovaného zdravotnického pracovníka.
Doplňky stravy nejsou určeny k léčbě ani prevenci onemocnění a nemohou nahrazovat pestrou a vyváženou stravu ani zdravý životní styl.