Štítná žláza v souvislostech: proč nestačí sledovat jen TSH
Možná to znáte...
Jste unavení, pořád vám je zima, začaly víc padat vlasy, trávení se zpomalilo, cyklus se změnil a někde v hlavě vám začne vrtat, jestli za tím nemůže být štítná žláza.
Uděláte krevní testy a přijde výsledek:
TSH v normě.
Takže je všechno v pořádku?
Ne nutně. Ale stejně tak neplatí, že normální TSH automaticky znamená, že máte „skrytou hypotyreózu“, kterou nikdo nevidí.
U štítné žlázy mi proto dává největší smysl nedělat závěr z jednoho čísla ani z jednoho symptomu, ale podívat se, jak do sebe jednotlivé věci zapadají.
TSH je velmi důležitý marker a rozhodně ho nechci shazovat. Jenže štítná žláza není izolovaná žláza někde na krku, která si jede svůj vlastní program. Je součástí regulační osy mezi mozkem, hypofýzou a samotnou štítnou žlázou a její funkce se potkává s výživou, železem, jódem, selenem, energetickým příjmem, trávením, některými léky, těhotenstvím, autoimunitou a samozřejmě s tím, jak se člověk skutečně cítí. Přesně to zdůrazňují i moje odborné podklady k endokrinní fyziologii a Hashimotově tyreoiditidě.
O čem je tento článek
Podíváme se na to, co nám TSH opravdu říká, kdy dává smysl podívat se také na fT4, T3 nebo protilátky, co přesně znamená Hashimotova tyreoiditida a proč mě u štítné žlázy často zajímá i ferritin, jód, selen, vitamin D, trávení nebo případná celiakie.
A ještě jedna věc, která se kolem štítné žlázy podle mě často ztrácí.
Komplexní přístup neznamená nechat si změřit úplně všechno a následně začít užívat deset doplňků. Znamená vědět, jakou otázku právě řešíme a které výsledky nám na ni skutečně mohou odpovědět.
TSH není hormon štítné žlázy
Spoustu lidí překvapí už jedna úplně základní věc.
TSH totiž nevyrábí štítná žláza, ale hypofýza.
Je to signál, kterým hypofýza štítné žláze říká, jak moc má pracovat. Když je hormonů štítné žlázy málo, hypofýza obvykle zvyšuje TSH a snaží se štítnou žlázu více stimulovat. Když je hormonů příliš, TSH se naopak tlumí.
Proto je TSH pro základní vyšetření velmi užitečný marker. Jenže samotné TSH nám neukazuje přímo, kolik hormonu štítná žláza produkuje, ani neříká všechno o autoimunitě nebo o tom, proč se člověk necítí dobře. ATA používá TSH jako hlavní screeningový marker a společně s ním podle situace hodnotí hlavně volné T4. American Thyroid Association
A přesně proto mi nesedí ani jeden extrém. Za mě není správně TSH úplně ignorovat, a ani podle něj hodnotit celý kontext.
T4 a T3: kde se bere „aktivní hormon“?
Štítná žláza produkuje především T4 neboli tyroxin a menší množství T3 neboli trijodtyronin.
T4 můžeme velmi zjednodušeně chápat jako hlavní cirkulující formu, ze které si tělo v různých tkáních vytváří aktivnější T3. Tato přeměna probíhá pomocí enzymů zvaných dejodázy.
Když se mluví o štítné žláze, často narazíte na pojem konverze T4 na T3. A právě tahle přeměna je důležitá, protože většina T3 nevzniká přímo ve štítné žláze, ale až v periferních tkáních.
Je dobré vědět, že tento proces může ovlivňovat víc věcí než jen samotná štítná žláza. Dlouhodobě nízký energetický příjem, závažné onemocnění, některé léky nebo celkový metabolický stav mohou hladinu T3 měnit.
Takže pokud někdo dlouhodobě jí velmi málo, intenzivně sportuje, je vyčerpaný a vyjde mu nižší T3, nechci automaticky dojít k závěru:
„Štítná žláza nefunguje.“
Nejdřív mě zajímá, co se děje v celém organismu. Přesně před honěním izolovaného T3 nebo reverse T3 varují i FMU materiály.
TSH mám v normě. Proč se tedy pořád necítím dobře?
Tohle je asi nejčastější otázka.
Člověk má únavu, zácpu, zimomřivost, suchou kůži, přibírání, padání vlasů nebo změny cyklu a TSH vyjde v laboratorní normě.
Tady bych ale neudělala ani jednu z těch dvou častých chyb. Neuzavřela bych celý případ větou ‚TSH je normální, tím jsme skončili‘, ale zároveň bych všechny obtíže automaticky nepřipsala štítné žláze.
Protože únava není symptom, který vlastní hypotyreóza. Stejně tak padání vlasů, zimomřivost nebo zácpa.
Velmi podobně může vypadat nedostatek železa, anémie, nízký příjem energie, nedostatek B12, špatný spánek, některé léky, perimenopauza nebo několik problémů najednou.
Proto se podle situace dívám dál.
Může mě zajÍmat:
- fT4,
- protilátky,
- krevní obraz,
- ferritin a další parametry železa,
- vitamín B12,
- vitamin D,
- strava,
- trávení nebo třeba to, jak člověk užívá předepsaný levothyroxin.
Tohle je podle mě přesně to, co znamená dívat se na štítnou žlázu v souvislostech.
Hashimoto a hypotyreóza není totéž
Tohle se velmi často zaměňuje.
Hashimotova tyreoiditida je autoimunitní onemocnění.
Hypotyreóza znamená, že štítná žláza produkuje nedostatek hormonů.
Člověk tedy může mít Hashimoto a současně ještě normální funkci štítné žlázy. Může mít normální TSH a fT4, ale pozitivní protilátky. U části lidí se postupně rozvine subklinická a později manifestní hypotyreóza, u jiných může funkce zůstat dlouho stabilní.
ATA (American Thyroid Association) výslovně uvádí, že při pozitivních protilátkách a normální funkci štítné žlázy se hormonální léčba automaticky nenasazuje, ale funkce se dále sleduje.
Co znamenají anti TPO a anti Tg?
Nejčastěji se sledují anti TPO, tedy protilátky proti tyreoidální peroxidáze, a anti Tg, protilátky proti tyreoglobulinu.
Pomáhají nám posoudit autoimunitní proces, ale jejich výše sama o sobě neříká, jak dobře štítná žláza právě funguje.
A právě tady někdy vidím další extrém.
Člověk má vysoké anti TPO a celý další rok se řeší jen jedno číslo.
- Jak ho co nejrychleji stáhnout?
- Co na něj vzít?
- Co vyřadit?
- Jaký protokol nasadit?
Jenže mě mezitím zajímá také fT4, TSH, železo, stav výživy, spánek, trávení, případná celiakie a to, jestli už není přítomná hypotyreóza, kterou je potřeba standardně léčit.
Hashimoto není jen hodnota protilátek.
A co ultrazvuk?
Ultrazvuk může být velmi užitečný, ale ani ten není automaticky potřeba každému člověku s jedním hraničním výsledkem.
Má význam například při podezření na strukturální změny, uzly, zvětšení žlázy nebo při dalším klinickém důvodu.
U Hashimota může ukázat změny odpovídající chronickému zánětu, ale samotný ultrazvuk nenahrazuje laboratorní posouzení funkce štítné žlázy. ATA uvádí, že u Hashimotovy tyreoiditidy ultrazvuk někdy potřeba je a někdy vůbec ne.
Výživa a štítná žláza: než začneme zakazovat, podívejme se, jestli člověk vůbec jí dost
Jakmile člověk zjistí, že má Hashimoto, internet mu velmi rychle vysvětlí, co všechno má vyřadit.
- Lepek,
- mléko,
- sóju,
- luštěniny,
- brokolici,
- květák,
- sacharidy a někdy mám pocit, že za chvíli dojde i na vodu.
Já bych začala úplně opačně.
- Má člověk dost energie?
- Má dost kvalitních bílkovin?
- Má v jídelníčku tuky, zeleninu, vlákninu a pestré zdroje mikroživin?
Dlouhodobě příliš restriktivní jídelníček může paradoxně vytvořit další problém. Nízký energetický příjem může snížit T3 a zesilovat únavu nebo zimomřivost, takže potom začneme „řešit konverzi“, přestože tělo možná jen dlouhodobě nemá dostatek energie.
A proto pro mě výživa u štítné žlázy nezačíná seznamem zákazů.
Začíná základy jak si poskládat talíř a zda máme dostatečný nejen kalorický příjem, ale zda jídlo je opravdu výživné.
Jód: ano, štítná žláza ho potřebuje. Ne, neznamená to, že ho máte začít bezhlavě užívat
Bez jódu hormony štítné žlázy nevytvoříme. Jód je přímo součástí T4 a T3, takže jeho dostatečný příjem je zásadní.
A právě proto vznikla představa:
- „Mám nemocnou štítnou žlázu, potřebuji jód.“
Problém je nedostatek jódu, ale problém může být i jeho nadbytek. U citlivých lidí může vysoký příjem jódu vyvolat nebo zhoršit poruchu funkce štítné žlázy a lidé s autoimunitním onemocněním patří mezi skupiny, které mohou být na nadbytek citlivější.
Takže místo automatického kelpu nebo vysokodávkového jódu mě nejdřív zajímá:
- Jak člověk jí?
- Používá jodizovanou sůl?
- Jí ryby, vejce nebo mléčné výrobky?
- Bere už nějaký multivitamin?
- Není jód i v dalších doplňcích?
Protože u doplňků se příjem velmi snadno nasčítá.
A „přírodní řasa“ stále obsahuje reálnou dávku jódu.
S úctou,
Stefani 🙂
Vědecké zdroje
- Vighi et al. 2008- https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/
- https://publicatt.unicatt.it/handle/10807/60604
Má smysl vyšetření jódu z moči?
Ano, jód z moči může být velmi užitečnou součástí posouzení příjmu jódu, protože většina přijatého jódu se vylučuje právě močí. Pokud tedy řeším, jestli může být příjem jódu nízký nebo naopak vysoký, je to jedna z informací, která mě zajímá.
Nechci ale jeden náhodný výsledek číst úplně izolovaně, protože příjem jódu se může ze dne na den měnit a s ním i jeho koncentrace v moči. Proto výsledek vždy dávám dohromady s jídelníčkem, používáním jodizované soli, konzumací ryb a mořských řas, případnou suplementací a samozřejmě s výsledky štítné žlázy.
Pokud výsledek spolu s ostatními informacemi ukazuje na nedostatečný příjem jódu, může podle konkrétní situace dávat smysl cílená suplementace a následná kontrola. U Hashimotovy tyreoiditidy bych ale s dávkou pracovala obzvlášť opatrně, protože problémem není jen nedostatek jódu, ale také jeho nadbytek.
Selen: další případ, kdy víc není automaticky lépea
Selen je pro štítnou žlázu důležitý, protože je součástí selenoproteinů a enzymů, které se podílejí mimo jiné na metabolismu hormonů štítné žlázy a zároveň pomáhají chránit její tkáň před oxidačním stresem. Zajímavým přirozeným zdrojem jsou také vnitřnosti, například ledviny, které vedle selenu obsahují i vitamin B12, železo a zinek. Právě kombinace více mikroživin v reálné potravině je jeden z důvodů, proč mám u výživy raději pestrý jídelníček než automatické skládání vysokých dávek jednotlivých minerálů.
U Hashimotovy tyreoiditidy je selen zajímavý i proto, že některé studie ukázaly při suplementaci pokles hladin některých protilátek. To ale ještě neznamená, že ho automaticky potřebuje každý člověk s Hashimotem nebo že vyšší dávka bude fungovat lépe. Výsledky týkající se samotné funkce štítné žlázy, symptomů nebo kvality života nejsou zdaleka tak jednoznačné a u dlouhodobě vysokého příjmu už navíc můžeme narazit na toxicitu.
Takže než selen automaticky přidám, zajímá mě, kolik ho člověk reálně přijímá ze stravy, jestli už ho nemá v multivitaminu nebo jiném doplňku a jakou dávku vlastně chceme používat.
A mimochodem, ani strategie „dám si každý den deset para ořechů“ není úplně ideální, protože jejich obsah selenu se může dost výrazně lišit kus od kusu.
Železo a ferritin: někdy hledáme štítnou žlázu a problém je jinde
Tady bych se zastavila trochu déle, protože právě železo je podle mě jedna z věcí, které se u příznaků připomínajících hypotyreózu velmi snadno přehlédnou.
Představte si ženu, která je unavená, je jí pořád zima, začaly jí víc padat vlasy, špatně se soustředí a do schodů jde s pocitem, jako by právě doběhla malý půlmaraton. První myšlenka bývá často štítná žláza, jenže TSH vyjde v referenčním rozmezí a pátrání tím někdy končí.
Přitom může mít velmi nízké zásoby železa.
A právě proto mě u podobného obrazu zajímá ferritin. Ferritin nám pomáhá orientovat se v zásobách železa, zatímco samotné sérové železo je poměrně proměnlivé a ovlivňuje ho například denní doba nebo jídlo. Ani ferritin ale nechci číst úplně izolovaně, protože se zároveň chová jako protein akutní fáze a při zánětu může být vyšší, než bychom podle skutečných zásob železa čekali.
Podle situace proto dává smysl vidět také:
- krevní obraz,
- železo,
- transferin nebo TIBC a saturaci transferinu.
- A hlavně nechci skončit jen u čísla, ale zajímá mě, proč jsou zásoby železa nízké.
- Má žena silnou menstruaci?
- Přijímá železa ve stravě málo?
- Má dlouhodobé zažívací potíže?
- Není přítomná celiakie, jiná porucha vstřebávání nebo někde chronická ztráta krve?
A pokud potřebujeme zvýšit příjem železa ze stravy, mám ráda hlavně hemové zdroje, tedy maso a vnitřnosti. Slezina, játra nebo srdce přinášejí hemové železo společně s B12 a dalšími živinami, takže jsou pro mě výživově mnohem zajímavější než snaha všechno dohánět jen izolovanými doplňky.
Protože když budeme železo jen pořád dokola doplňovat a nikdy se nezeptáme, proč zase kleslo, řešíme jen půl problému.
A zároveň bych ho určitě nedávala naslepo každému, kdo je unavený nebo komu padají vlasy. Stále chelátové železo má vliv na náš trávicí trakt a je vhodnější ho doplňovat v co nejpřirozenější podobě. A nezapomeň kvůli vstřebání si i k přírodním zdrojům přidat přírodní zdroj vitamínu C.
Zinek, vitaminy skupiny B a vitamin D
U zinku, vitaminů skupiny B nebo vitaminu D se velmi snadno sklouzne k dalšímu seznamu „co všechno brát při Hashimotu“, a právě tomu bych se chtěla vyhnout.
Zinek ve stravě ho hledám hlavně v mase, mořských plodech, vejcích, semínkách a také ve vnitřnostech. Srdce, ledviny nebo jazyk přinášejí zinek společně s B12 a železem, takže i tady se mi líbí spíš přirozená kombinace živin než bezhlavé navyšování jedné látky v kapsli. U dlouhodobě vyšší suplementace chelátového zinku ale zase nechci zapomenout na měď, protože vysoký příjem zinku může její metabolismus narušovat.
Vitamin B12 a folát: U vitaminů skupiny B mě nezajímá jen B12, ale i folát a širší kontext krvetvorby, nervového systému, homocysteinu a vstřebávání. U lidí s autoimunitou nebo výraznými gastrointestinálními potížemi proto dávají B12 a folát podle situace smysl vyšetřit, zvlášť pokud se přidává únava, chudokrevnost, neurologické obtíže nebo podezření na malabsorpci.
Pokud už B vitaminy doplňuji, osobně dávám přednost aktivním formám, například methylfolátu a methylkobalaminu, zvlášť ve chvíli, kdy řešíme vyšší homocystein, horší stav B12 nebo folátu či máme důvod se podívat i na methylaci. Běžné varianty MTHFR jsou v populaci časté a samotná autoimunita není důvod automaticky každého geneticky testovat. Pokud je k tomu ale klinický důvod, může být zajímavé podívat se na homocystein, B12, folát a případně MTHFR genetiku, aby suplementace dávala smysl konkrétnímu člověku a nebyla jen další položkou v protokolu.
A podobně přemýšlím nad vitaminem D. U autoimunitních stavů mě jeho hladina zajímá a pokud je nízká, deficit dává smysl řešit. Je vhodné si zjistit aktuální hladiny vitamínu D a ná základě výsledků nastavit cílenou dávku vitamínu D.
Vnitřnosti: přirozený zdroj železa, B12, zinku a selenu
Když už mluvíme o železe, B12, zinku nebo selenu, byla by podle mě škoda zůstat jen u doplňků. Vnitřnosti patří mezi nejkoncentrovanější přirozené zdroje těchto živin a jednotlivé orgány mají trochu jiné složení, takže se vyplatí je střídat.
Játra obsahují vitamin A ve formě retinolu, B12, folát, železo, měď a cholin. Srdce je zdrojem B12, hemového železa, zinku, selenu a CoQ10. Ledviny přinášejí B12, B2, selen, železo a zinek a slezina patří mezi velmi bohaté zdroje hemového železa a B12. Výživový průvodce vnitřnostmi Vnitřnosti: Živiny, příprava a …
Za mě dává smysl jednotlivé orgány střídat a zařazovat je v rozumném množství, ať už v čerstvé podobě, nebo ve formě lyofilizátu. U orgánového masa bych si vždy hlídala hlavně původ a kvalitu, protože právě tady je to podle mě opravdu důležité. Mám ráda princip „zvíře jíme od hlavy až po ocas, ne jen svalovinu“, protože různé části zvířete přinášejí i trochu jiné spektrum živin.
Pokud ale vnitřnosti chuťově vůbec nezvládáte, lyofilizovaná forma v kapslích může být praktickou alternativou. Jde o mrazem sušené orgány, které se dají jednoduše zařadit bez toho, aby člověk musel pravidelně vařit játra, ledviny nebo slezinu. I tady bych ale vybírala produkty s jasným složením, kvalitním původem a ideálně z dobrých chovů.
Za mě tedy pořád platí jednoduchá věc: deficit řešit ano, suplementovat všechno jen podle názvu diagnózy ne.
Proč se vás při konzultaci na štítnou žlázu ptám na trávení?
Tohle někdy klienty překvapí. Přijdou řešit štítnou žlázu a já se začnu ptát, jak často chodí na stolici, jestli se nadýmají, jestli mají průjem, zácpu nebo jak reagují na některé potraviny.
Jenže ono to spolu souvisí víc, než se na první pohled zdá.
Hypotyreóza sama může zpomalovat střevní motilitu a přispívat k zácpě. Na druhé straně mohou některá gastrointestinální onemocnění nebo poruchy vstřebávání ovlivňovat dostupnost železa, vitaminu B12, folátu, zinku, selenu, vitaminu D nebo celkové energie, tedy věcí, které mě u člověka s únavou nebo dalšími „thyroidními“ příznaky stejně zajímají.
A pokud člověk užívá levothyroxin, zajímá mě i to, jak a kdy ho bere, protože jeho vstřebávání mohou ovlivňovat jídlo, některé doplňky i některé gastrointestinální problémy. Někdy tedy nemusíme hned hledat složitou „poruchu konverze“, ale stačí zjistit, že se lék bere společně se snídaní a železem.
Tohle je přesně důvod, proč nechci střevo ani přeceňovat, ani ignorovat.
Mikrobiom není univerzální vysvětlení Hashimota, ale trávení a vstřebávání mohou být u konkrétního člověka velmi důležitou částí celého obrazu.
Pokud tedy vidím několik deficitů najednou, třeba nízké železo, vitamin D a B12 společně s dlouhodobým nadýmáním nebo změnou stolice, nechci jen přidat tři nové doplňky. Chci vědět, proč je člověk vůbec nedokáže udržet.
Hashimoto a celiakie: tady už bych zbystřila
Autoimunitní onemocnění se u jednoho člověka mohou potkávat a právě u autoimunitních onemocnění štítné žlázy se celiakie vyskytuje častěji než v běžné populaci.
Pokud tedy někdo s Hashimotem řeší dlouhodobé nadýmání, průjmy, nevysvětlitelnou anémii nebo nízké železo, úbytek hmotnosti, opakované deficity živin nebo další příznaky, které mohou na celiakii ukazovat, určitě bych na ni myslela.
A tady jedna opravdu praktická věc, protože tuhle chybu vídám docela často:
Pokud chceme celiakii vyšetřit, je ideální udělat to ještě před vyřazením lepku.
Po vysazení lepku mohou protilátky i změny na střevní sliznici postupně ustupovat a diagnostika pak může být mnohem složitější. Pro základní vyšetření se běžně používá tTG IgA společně s celkovým IgA a další postup se odvíjí od výsledků a klinického podezření.
Takže pokud mám podezření na celiakii, nejdřív vyšetřuji a teprve potom vyřazuji.
Ne obráceně.
Musí tedy každý s Hashimotem vysadit lepek?
Tady budu možná trochu přísnější než běžné doporučení. U autoimunitních onemocnění, včetně Hashimotovy tyreoiditidy, s lepkem v praxi často pracuji a většinou doporučuji jeho vyřazení, zvlášť pokud se současně objevují trávicí potíže, další autoimunitní onemocnění nebo máme podezření na reakci na pšenici či lepek.
Není to ale proto, že bych tvrdila, že lepek je příčinou každého Hashimota. Tak jednoduché to není. Víme však, že Hashimoto se častěji pojí s celiakií a dalšími glutenovými poruchami a existují i práce sledující bezlepkovou dietu přímo u lidí s Hashimotem bez potvrzené celiakie. Některé ukázaly příznivý posun v TSH, fT4 nebo protilátkách.
V mojí praxi je to ale jeden z kroků, který u autoimunity často volím, protože nechci řešit jen samotnou produkci hormonů, ale také možné spouštěče imunitní reaktivity a stav střevního prostředí.
Pokud je důvod myslet na celiakii, chci ji nejdřív vyšetřit v době, kdy člověk lepek ještě běžně jí.
Podezření ve mně vzbudí například nevysvětlitelná anémie nebo nízký ferritin, dlouhodobé nadýmání, průjmy, bolesti břicha, hubnutí, opakované deficity živin, osteopenie či osteoporóza, problémy s plodností, kožní projevy typické pro celiakii nebo výskyt celiakie v rodině. A protože se celiakie častěji pojí i s dalšími autoimunitními onemocněními, u Hashimotovy tyreoiditidy ji mám v hlavě i bez výrazných trávicích potíží.
Pokud je celiakie vyloučená, u autoimunitních onemocnění s lepkem stejně často dál pracuji a většinou doporučuji jeho vyřazení. Jen už v tu chvíli víme, že jsme si předem nezavřeli dveře k diagnóze, která by měla pro člověka úplně jiný význam a vyžadovala skutečně přísnou celoživotní bezlepkovou dietu.
A co brokolice, květák a další „goitrogeny“?
Tady bych naopak byla mnohem klidnější, protože kolem brukvovité zeleniny se podle mě nadělalo víc strachu, než je potřeba.
Brokolice, květák, kapusta nebo zelí obsahují látky, které mohou za určitých podmínek ovlivňovat využití jódu, ale běžná konzumace v rámci pestrého jídelníčku není důvod, proč by je člověk s Hashimotem měl automaticky vyřadit.
Jiná situace by byla, kdyby někdo jedl denně opravdu obrovské množství syrové brukvovité zeleniny a současně měl dlouhodobě nízký příjem jódu, ale to je něco úplně jiného než normální porce brokolice k obědu. Za mě tedy nedává smysl ochuzovat jídelníček o kvalitní zeleninu jen proto, že má pověst „goitrogenní“.
Mnohem víc bych řešila, jestli je jídelníček celkově pestrý, jestli člověk nemá deficit jódu a jestli vůbec jí dost, než jestli měl dvakrát týdně květák.
Spánek, stres a pohyb ano, ale bez univerzálního „méně se stresujte“
Samozřejmě mě zajímá, jak člověk spí, jak moc je dlouhodobě pod tlakem, kolik se hýbe a jestli vůbec regeneruje, ale nechci každému se štítnou žlázou automaticky říkat, že má jen víc odpočívat a chodit na procházky, protože to už většinou dávno ví.
Mnohem důležitější je pro mě zjistit, jestli právě u něj může životní styl reálně hrát větší roli. Pokud někdo spí pět hodin, šestkrát týdně intenzivně trénuje, jí málo a do toho řeší únavu, zimomřivost a nižší T3, budu ten výsledek číst úplně jinak než u člověka, který spí dobře, jí dost a žádnou výraznou zátěž nemá. Dlouhodobě nízký energetický příjem nebo větší fyziologický stres totiž mohou měnit periferní metabolismus hormonů a právě proto nechci každé nižší T3 automaticky označit za „špatnou štítnou žlázu“.
U jednoho člověka tedy bude dávat smysl přidat jídlo a ubrat trénink, u jiného řešit spánek a u třetího nebude hlavní problém ani v jednom. A přesně to je důvod, proč nemám ráda univerzální protokoly, které vypadají stejně pro každého.
Co řešit s lékařem a co můžeme ovlivnit výživou
Tady mám hranici poměrně jasnou. Diagnostika onemocnění štítné žlázy, ultrazvuk a především nasazení, snižování nebo změna hormonální léčby patří k lékaři nebo endokrinologovi.
Pokud má člověk manifestní hypotyreózu, výživa sama nenahradí hormon, který štítná žláza nedokáže vytvořit v dostatečném množství.
To ale neznamená, že se jednou nastavená dávka levothyroxinu už nikdy nemůže změnit. Pokud se v čase mění funkce štítné žlázy, tělesná hmotnost, vstřebávání, příjem železa, těhotenství, další medikace nebo celkový zdravotní stav, může endokrinolog podle kontrolních výsledků dávku upravit.
Při jakékoli změně léčby bych chtěla mít pod kontrolou celý obraz štítné žlázy, tedy minimálně TSH a fT4 a podle konkrétní situace také fT3 nebo T3. U Hashimotovy tyreoiditidy mě zajímají i anti TPO a anti Tg, protože nechci sledovat jen produkci hormonů, ale také autoimunitní kontext.
Tady bych jen nepoužívala slovo „automaticky“. Když se hodnoty zlepší, endokrinolog může dávku snížit, pokud tomu odpovídá laboratorní obraz a klinický stav, ale není pravidlo, že lepší protilátky nebo lepší jídelníček automaticky znamenají méně léků.
U některých lidí se pod lékařským vedením používá také kombinovaná terapie T4/T3 nebo desikovaná štítná žláza, která přirozeně obsahuje T4 i T3. Existují pacienti, kteří se na této variantě subjektivně cítí lépe, přestože současná data neukazují, že by byla obecně lepší pro každého než samotný levothyroxin.
U některých lidí se pracuje také s glandulárními přípravky ze štítné žlázy. Metavive obsahuje přesně deklarované množství lyofilizovaného štítného komplexu v kapsli, podle konkrétní varianty například 40 nebo 80 mg porcine thyroid complex. V praxi se s ním tedy dá pracovat dávkově poměrně přesně podle zvolené varianty a počtu kapslí.
Já ho ale nevnímám jako něco, co si člověk jednoduše přidá nebo nasadí místo předepsané medikace sám doma. Pokud se používá současně s levothyroxinem nebo se v průběhu času mění jejich poměr, chtěla bych mít vždy pod kontrolou celý panel štítné žlázy, tedy TSH, fT4, podle situace fT3 nebo T3 a u Hashimotovy tyreoiditidy také anti TPO a anti Tg, a změny dělat pod dohledem endokrinologa. Metavive má přesně deklarované množství žlázového komplexu, ale na etiketě není uvedeno konkrétní mikrogramové množství T4 a T3, takže ho nejde jednoduše přepočítat stylem „jedna kapsle = určitá dávka levothyroxinu“.
Pokud se tedy funkce štítné žlázy v čase zlepšuje a laboratorní hodnoty i klinický stav tomu odpovídají, endokrinolog může upravit dávku klasické medikace a podle situace se dá pracovat i s Metavive jako součástí individuálně nastaveného režimu. Důležité je, aby se změny nedělaly naslepo, ale podle výsledků a toho, jak se člověk skutečně cítí.
A právě u člověka s Hashimotem bych při větší změně režimu nebo léčby chtěla sledovat TSH, fT4, podle situace fT3/T3 a současně anti TPO a anti Tg, vedle toho samozřejmě i příznaky, tep, hmotnost a další relevantní ukazatele. Protilátky mi totiž neříkají, jakou dávku hormonu člověk potřebuje, ale říkají mi něco jiného, totiž co se děje s autoimunitním procesem, a proto je z celého obrazu úplně vynechat nechci.
Na druhou stranu je kolem štítné žlázy spousta věcí, které můžeme ovlivnit bez sahání do medikace.
Můžeme pracovat s:
- dostatkem energie a bílkovin,
- železem a ferritinem,
- jódem,
- selenem,
- vitaminem D,
- B12,
- případnými deficity, trávením, celiakií, tolerancí potravin i tím, jak a kdy člověk svoje léky a doplňky užívá.
A právě tady někdy leží vysvětlení, proč se člověk ani při laboratorně hezkém TSH necítí dobře.
Co všechno můžeme ovlivnit mimo samotnou medikaci
I když je hormonální léčba správně nastavená, pořád existuje spousta věcí, které samotný levothyroxin nevyřeší. Pokud má člověk nízký ferritin, dlouhodobě málo jí, chybí mu některé mikroživiny, špatně vstřebává živiny nebo má například nepoznanou celiakii, může se pořád cítit unavený, zimomřivý nebo řešit padání vlasů, přestože TSH na papíře vypadá krásně.
A právě tady podle mě začíná prostor pro výživu a funkční přístup. Můžeme pracovat s dostatečným příjmem energie a bílkovin, železem a ferritinem, jódem, selenem, zinkem, vitaminem D, B12, trávením, tolerancí potravin, celiakií, správným načasováním doplňků i tím, jak člověk užívá svoje léky.
Někdy se pak ukáže, že člověk vůbec nepotřeboval hledat další „thyroid support“, ale potřeboval vyřešit železo, přestat podjídat nebo konečně zjistit, proč má už několik let rozházené trávení.
Přesně proto nechci štítnou žlázu oddělovat od zbytku těla, ale zároveň z každého problému nechci dělat další diagnózu štítné žlázy.
Kdy už bych nezůstávala jen u výživy a doplňků
Jsou situace, kdy bych vůbec nečekala, jestli pomůže změna jídelníčku nebo nový doplněk.
Pokud se objeví výrazné bušení srdce, třes, výrazně zpomalený tep, rychlá a nevysvětlitelná změna hmotnosti, zvětšení štítné žlázy, tlak v krku, obtížné polykání nebo hmatný uzel, další postup už patří k lékaři.
Stejně tak bych velmi pečlivě řešila štítnou žlázu v těhotenství nebo už při jeho plánování, pokud je známé onemocnění nebo laboratorní hodnoty nejsou stabilní. Právě v těhotenství se potřeba hormonů může měnit a není to období, kdy bych chtěla experimentovat metodou pokus omyl.
A pokud má člověk jasnou manifestní hypotyreózu, výživa může být skvělou podporou, ale nemá nahrazovat potřebnou léčbu. Stejně tak bych sama bez lékaře neměnila ani nevysazovala předepsanou medikaci jen proto, že se podařilo zlepšit jídelníček, trávení nebo snížit protilátky.
Co si z článku odnést
Štítná žláza opravdu není jen TSH. Zároveň ale nechci sklouznout do druhého extrému a tvrdit, že TSH není důležité nebo že každý člověk potřebuje hned deset dalších laboratorních markerů.
TSH nám dává důležitou informaci o regulaci štítné žlázy, fT4 nám pomáhá posoudit dostupnost hlavního cirkulujícího hormonu a protilátky nám mohou ukázat autoimunitní proces. Další parametry pak vybírám podle toho, jakou otázku řešíme a co skutečně může změnit další postup.
Vedle laboratorních výsledků mě ale pořád zajímá člověk jako celek. Jestli má dost železa, jestli vůbec jí dost, jaký má příjem jódu, jestli má dost selenu a zinku, jak tráví, jestli není přítomná celiakie, jak spí a jaké další léky nebo doplňky užívá.
U Hashimotovy tyreoiditidy se navíc nechci dívat jen na TSH a fT4, ale zajímá mě také anti TPO a anti Tg, protože autoimunitní proces je jiná část příběhu než samotná produkce hormonů.
A pokud se v průběhu času mění funkce štítné žlázy a člověk je na medikaci, dává mi smysl sledovat laboratorní hodnoty včetně protilátek a případné změny léčby řešit společně s endokrinologem.
Protože člověk není jen jedno číslo v laboratorním výsledku, ale ani samotné symptomy nám bez výsledků neřeknou všechno.
Za mě dává největší smysl spojit obojí a potom řešit, co je u konkrétního člověka opravdu potřeba změnit.
S úctou
Stefani
Důležité upozornění
Tento článek má edukativní charakter a nenahrazuje lékařské vyšetření, diagnostiku ani individuálně nastavenou léčbu. Nasazení, úprava nebo vysazení hormonální medikace patří do rukou lékaře nebo endokrinologa. Výživa, práce s případnými deficity a životní styl mohou být velmi důležitou součástí péče, ale nemají nahrazovat potřebnou léčbu.